Období vzteku

je k vzteku. 

Myslela jsem si, že to co měla naše cácorka bylo vše... jo prdlajs. Včera zaexelovala v FN Motol a pak ještě v Globusu (já chci kingrvajíčko a už to jelo, upozorňuju že to proklatý vejce nedostala). U prvního amoku jí muž chytl do náruče a mizeli jsme rychlostí blesku z nemocnice. Upozorňuji, že ona na prohlídce rozhodně nebyla, takže rozrušená nemohla být.... Tímto se omlouvám všem co se toho účastnily. 

Vždycky jsem si myslela, že je to výchovou, ale hluboce, hluboce jsem se mýlila a moc se omlouvám, všem maminkám a tatínkům, kdy jsem se na ně nehezky dívala, protože jsem si myslela, že jsou jejich děti nevychovaný. Ne, ne, je to naopak měla jsem se možná dívat soucitně na děti a rodiče  poplácávat po ramenou, nebojte to zvládnete.... 

Pamatuju se když se jeden malinký capart začal válet po zemi u Berounky, tehdá jsem prohlásila, že bych si lehla vedle něho a taky začala vřískta. No jenže já nejsem extrovert, bohužel pro mě. Tak radši sklopím hlavu a snažím se dělat, že to vřískající.....není moje.

Ale to není řešení.

Tak se aspoň snažím mluvit, ptát se, a nekřičet (protože mě už bolí hlasivky) snažím se cácorku zaměstnávat i když někdy si to přebere po svým a je  z to nakonec kotrmelec a já mám další šediny ;).

No jo no, asi jsme nebyli lepší, teda já si na to nepamatuju. Máma a ta mi vždycky říká "a myslíš si že jsi byla lepší?" 

Asi nebyla no.

Ale pak přijde s tímhle a můžu se smíchy potrhat vše zapomenuto do dalšího erroru. 

Píšu tenhle post už druhý den, i když nevím, co na tom vlastně píšu, když je toho textu tak málo. Ale nevěděla jsem jestli to sem vůbec mám dávat, když je každý blog tak dokonalý, vymydlený a uklizený. Ale pak jsem si řekla, že i horší stránky rodiny jsme prostě my a tak je to tady, hotovo tečka.

A co vy jak jste zvládli/zvládáte období vzdoru.


Hezký večer Radana