Počátek

je název Filmu, který běžel v TV. Naštěstí jsme jej už viděli, ono chytnout konec Počátku, znamená se totálně ztratit v ději. :) Ale tenhle stav, že z filmu vidím posledních 5 minut, mám posledních 14 dní tak nějak normálně. Jestli mi nebylo líp, když v minulých letech nebyla TV připojená na anténu. Ne, že bych byla bůhví jaký televizní fanda, to ne, ale únavou už jen koukám do blikající bedýnky.

A proč to všechno.

Zase za to může příroda.

 Počáteky nových životů u oveček jsou v plném proudu. Beran začal být velký ochranitel a moje pravé stehno poznalo dutost jeho hlavy. Myslela jsem, že býložravec naklepanou kýtu nepotřebuje :/. Já jsem tohle setkání rozhodně nepotřebovala a teď se panu beranovi vyhýbám obloukem. Tzv. hlídám si v chlívě záda. Trochu stres. Ale na jeho obranu, možná jsem ho rozrušila, vyháněním slepice z jeslí na seno. No jo no, mohlo to být horší takhle je tam jen modřina.

Dnes porodila dvouletá prvnička jehňátko, zatím nebudu úplně nad ní lámat hůl, ale moc teda neví co s jehnětem má dělat. To zas bude lítání do chlíva přidržování ovce,(která lítá po chlívě) a přikládání. 4 ruce jsou někdy málo.

Náš jehňěčí záchoďáček se přestěhoval do sklepa pod infra lampu, dostal přezdívku sklepmistr a pěkně prospívá, každé 2-3 hodiny chodím s láhví. Jen co se přes den oteplí chtěla bych vracet jehně přes den k ovečkám ať se socializuje. Upozorňuji, že po půlnoci už do sklepa nechodíme, až zase po probuzení nás lidí.

No a teď k poslední, naší kočcce Aidě ( původně Ali). Aida dostala další dávku antibiotik tentokrát formou kapačky. Skoro do dospělosti jsem chtěla být veterinářka... tak jsem si teď vyzkoušela jak se kapačka šroubuje, jak se míchají antibiotika s fyziologickým roztokem, na co si dát pozor a hlavně jak donutit kočku žrát.

Naše číča začala odmítat žrádlo. Včera večer jsem už vyslovila nejhorší a chtěla odvézt Aidu na veterinu a tam se s ní rozloučit. Kdo jste se musel do této situace dostat, asi víte jak těžké je rozhodnout chvíli, když už zvíře jen trápíme a kdy ještě pomáháme. Tahala nohy za sebou, nežrala a chřadla.  Injekční stříkačkou jsme do ní rvali krmivo zředěné  vodou. A evidentně to zabralo. Dneska konečně zase začala žrát sice stále ředěné krmivo, ale žere sama. Tak držte palce ať tu s námi ještě nějaký ten rok pobude. 

Ale abych tu nepsala jen smutnější zážitky. Tak veselý byl minulý pátek Masopust. 
Moc jsem se u toho pobavila, zazpívala zplna hrdla. Ochutnala dobrůtky a dostala recept na sušenky ( mňam )

Foto opět Martina Drážská:

Cácorka vzala nakonec dekorování do vlastních rukou :)

 A to je konec.

Mějte se krásně a užívejte

Radana